Naďa žije ve městě, kde všechno vypadá krásně, dokud se nezačnete ptát, kdo komu za to zaplatil. Mezi tichou radnicí a hlasitým mlčením opozice hledá ty, kteří si ještě pamatují, co znamená říct nahlas „tohle je špatně“. Když nesedí na schůzce, kterou nikdo oficiálně nesvolal, nahrává podcast. V něm se kladou otázky, co se jinak říkají jen v kuchyni.

Miluje strukturu, ovšem jen do chvíle, než začne zavánět mocí bez odpovědnosti.

V redakční radě podcastu působí jako ta, co ví, že pod každou odpovědí číhá otázka. A někdy i červ.

• Nemá ráda kampaně, které začínají až před volbami
• Mlčí tak, že tím přeruší řečníka
• Sbírá jablka i veřejné podněty

Kdysi uměl otevřít všechny dveře na radnici. Dnes pracuje v byznysu. Radim ví, že opravdová moc nesídlí ve slavnostních sálech, ale skrývá se v bodech jednání, mezi řádky zápisů a v tichu, které následuje po hlasování.

Specializuje se na to, čemu se jiní raději vyhýbají – třeba proč rozpočet přes noc nabobtnal, kdo z měsíce na měsíc změnil stanovisko, nebo co se doopravdy skrývá za formulací „záměr bude dále prověřen“.

•  Najde souvislost tam, kde ostatní vidí jen poznámku pod čarou
•  Ví, kdy je zápis jen formalita, kdy je to začátek příběhu
•  A Krumlov má rád

Tomáš se občas cítí jako protagonista absurdního románu: brouzdá ulicemi i myšlenkovými labyrinty a sítěmi, sleduje, jak prázdné mluvící hlavy okupují židle, a ano, lehce ho to znepokojuje. Přesto nikdy neztrácí optimismus – na pesimismus jednoduše nemá čas.

Raději zvesela pomáhá lidem, už téměř čtvrtstoletí jako šéf organizace, která má pomoc druhým v DNA. Jeho skutečná hrdost však pramení z toho, kolika lidem, díky rozvoji sociálních služeb, pomohla „jeho“ organizace prožít další den důstojně.

• Napravuje realitu tmelem uhněteným z mnoha ingrediencí
• Má rád hory, i když ty vysoké už ho k sobě kvůli závratím moc nepouštějí
• Vždycky ví, že řešení existuje – vždy a pro každého